Modlitba k Bohu za celou zemi ruskou (svatého Ilariona, metropolity kyjevského)

Ó Vládce, Králi a Bože náš, nejvyšší a slavný, Lidumile, jenž za skutky odplácíš slávou i ctí a činíš nás účastníky svého království! Rozpomeň se jako dobrotivý i na nás, své ubožáky, neboť jméno Tvé je Lidumil. I když nemáme před Tebou dobrých skutků, přesto nás spas, neboť jsi nám mnohokrát prokázal milost. Jsme totiž lidem Tvým a ovcemi pastvy Tvé, stádem, které jsi právě začal pást, vyveden zhoubou modloslužby. Pastýři dobrý, jenž pokládáš duši za ovce! Neopouštěj nás, i když ještě bloudíme; neopouštěj nás, i když ještě hřešíme před Tebou jako nově koupení otroci, kteří ve všem nevyhověli svému pánu. Nepohrdej námi, i když jsme malé stádo, ale promluv k nám: Neboj se, malé stádo, neboť se zalíbilo Otci vašemu nebeskému dát vám království.

Bohatý na milost a dobrotivý v štědrosti, jenž jsi slíbil přijmout kajícníka a vyhlížíš návrat hříšníků, nevzpomínej na mnohé hříchy naše! Přijmi nás, kteří se k Tobě obracíme, smaž zapsané viny naše, zmírni hněv, jímž jsme Tě rozhněvali, Lidumile. Neboť Ty jsi Hospodin, a Vládce, a Stvořitel, a v Tobě je moc – zda máme žít či umírat. Odlož hněv, ó Milostivý, který jsme si zasloužili svými skutky; odvrať pokušení, neboť jsme země a prach. Nevstupuj v soud se svými služebníky.

My, lid Tvůj, Tebe hledáme, k Tobě padáme, Tvé milosti hledáme. Zhřešili jsme a zla napáchali – nezachovali jsme, ani neučinili, jak jsi nám přikázal. Bývajíce pozemští, k pozemským jsme se sklonili a zlé jsme učinili před tváří slávy Tvé. Tělesným žádostem jsme se vydali, vydali jsme se do otroctví hříchu a životním starostem, odběhli jsme od svého Vládce. Ubozí jsme na dobré skutky, okaní skrze zlý život.

Kajeme se, prosíme, modlíme se: kajeme se za zlé skutky naše; prosíme, abys seslal bázeň svou do srdcí našich; modlíme se, abys nás na strašném soudu omilostnil. Spas, obdař štědrostí, shlédni, navštiv, smiluj se, pomiluj. Neboť jsme Tvoji, Tvá stvoření, jsme dílem rukou Tvých. Budeš-li hledět na nepravosti, Hospodine, Hospodine, kdo obstojí? Pokud odplatíš každému podle skutků jeho, kdo se spasí? Neboť u Tebe je očištění, neboť od Tebe je milost a bohaté vykoupení. I duše naše jsou v rukou Tvých a dech náš je ve vůli Tvé. Neboť dokud na nás milostivě shlížíš – v míru a dobru žijeme; pokud však shlížíš s hněvem – mizíme jako ranní rosa, neboť neobstojí prach před bouří, ani my před hněvem Tvým.

Ale jako stvoření u Stvořitele našeho, prosíme o milost: smiluj se nad námi, Bože, podle velikého milosrdenství svého. Vše dobré je totiž od Tebe pro nás; vše nespravedlivé pak od nás k Tobě. Všichni jsme totiž uhnuli, všichni společně jsme se stali nehodnými. Není mezi námi nikoho, kdo by se trápil a namáhal pro nebeské, ale všichni pro pozemské, všichni se trápíme pro životní starosti. Neboť zmizel spravedlivý na zemi, ne proto, že bys nás opouštěl či námi pohrdal, ale proto, že Tě nehledáme – volíme jen to, co je viditelné.

Proto nijak nechceme, abys dopustil s námi to, co s Jeruzalémem, který Tě nakonec opustil a nechodil cestami Tvými. Ale nedopusť nám, jako jim, podle skutků našich, ani podle hříchu našeho nám neodplácej. Raději strp nás, a ještě dlouho strp! Utiš svůj hněvný plamen, který se natahuje na nás, služebníky Tvé, sám nás vedoucí k pravdě Tvé, učící nás konat vůli Tvou, neboť Ty jsi Bůh náš a my jsme lid Tvůj, Tvůj podíl, Tvé dědictví.

Nepovznášíme ruce své k cizímu bohu, ani nejdeme za nějakým lžiprorokem, ani se nedržíme heretických nauk; pouze Tebe vzýváme, pravého Boha, a k Tobě, jenž přebýváš na nebesích, oči své pozvedáme, k Tobě ruce své vztahujeme, modlíme se k Tobě: odplať nám, jako dobrotivý Lidumil, pomiluj nás, volaje hříšníky k pokání, a na strašném soudu Tvém nás neodluč od stání po pravici Tvé, ale učiň nás účastníky požehnání spravedlivých.

A dokud stojí svět, neuváděj na nás útrapy pokušení, ani nás nevydávej do rukou cizích, aby se město Tvé nenazvalo městem zajatým a stádo Tvé cizinci na zemi, která není jejich. Aby sousedé neřekli: kde je jejich Bůh? Nedopouštěj na nás soužení, ani hlad, ani nečekané smrti, oheň, potopy; aby od víry neodpadli ti, kdo jsou ve víře kolísaví.

Maličko potrestej, ale hojně pomiluj; málo zraň, ale milostivě uzdrav; málo zarmuť, ale rychle rozvesel; neboť naše přirozenost nemůže dlouho snášet hněv Tvůj, jako stéblo oheň. Ale usmiř se, smiluj se, neboť Tvé je milovat a spasit.

Proto prodluž milost svou nad lidem svým, nepřátele zažeň, mír upevni, země usmiř, na hlad pošli úrodu, moc naše ať je postrachem pro země, bojarům dej moudrost, města zalidni, Církvi své dej růst a jednotu, dědictví své ochraň, muže, ženy i děti spas. Ty, kteří jsou v otroctví, v zajetí, na katarzích, na cestách, na plavbě, ve vězeních, v hladu, v žízni a v nahotě – všechny pomiluj, všechny potěš, všechny rozvesel, tvoříc jim radost, tělesnou i duševní, modlitbami, úpěnlivými prosbami přečisté Matky Tvé; a svatých nebeských sil, a předchůdce Tvého a křtitele Jana, apoštolů, proroků, mučedníků, přepodobných a všech svatých modlitbami.

Smiluj se nad námi a pomiluj nás, abychom, vedeni milostí Tvou v jednotě víry, společně vesele a radostně slavili Tebe, Hospodina našeho Ježíše Krista, s Otcem i Přesvatým Duchem – Trojici nerozdílnou, jednobožskou, která vládne na nebesích i na zemi, nad anděly i lidmi, nad viditelným i neviditelným stvořením, nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

„Slovo o zákoně a milosti“, kolem roku 1040

Zdroj: kyrios.org.ua