Modlitba k ukřižovanému Spasiteli Ježíši Kristu na zázračné ikoně ze Zarvanice (metropolity Atanáše Šeptyckého)

Ó, nejsladší Ježíši, Spasiteli můj!
Ty jsi sestoupil z nebe na zem, z Otcova lůna do lůna Přesvaté Panny; přijal jsi lidství a podstoupil jsi všechny námahy a utrpení, abys mě znovu přijal do nebe, z něhož jsem byl spolu s prarodiči kvůli nestřídmosti vyhnán. Ty jsi svého života nešetřil, abys mě – skrze hřích mrtvého – oživil. Byl jsi přibit na kříž a dovolil jsi, aby jsi na něm byl vyvýšen, abych viděl, jak jsi dobrý, milosrdný a laskavý. Sklonil jsi svou božskou hlavu, abys mě políbil; rozpřáhl jsi své všemohoucí ruce, abys mě přitáhl ke svému Srdci, planoucímu láskou.
A co já na to? Ó, temnoto, ó, zlobo má! Nevšiml jsem si jen Tvé lásky ke mně, nepřišel jsem, nepřimkl jsem se k Tobě. Nadmíru jsem miloval spíše časnou krásu tohoto světa než Tebe, nevýslovné, nekonečné Dobro. Proto dnes, když hledím na Tebe, poznávám i sebe. Tebe jako dobrého, milosrdného, a sebe jako ubohého. A když to vidím, přepadá mě strach, padám k Tvým božským nohám a jako David, kaje se, volám: „Smiluj se nade mnou, Bože, podle svého milosrdenství a podle svého velkého slitování zahlaď mou nepravost.“
Ó, přemilosrdný Ježíši! Ty jsi těm, kteří k Tobě přicházejí k této svaté ikoně, dopřál, aby slepí prohlédli – osvěť i mě Světlem své milosti, abych mohl poznat všechny své hříchy.
Ty jsi otevřel ústa němým – dej i mně, oněmělému studem a zlobou, abych se zkroušeným srdcem vyznal ze všech svých hříchů. Ty jsi očistil malomocné na těle – očisti i mou duši, poskvrněnou bahnem hříchu.
Ó, Ježíši, propasti lásky! Vyslyš prosbu svého služebníka, kterého jsi nevykoupil stříbrem ani zlatem, ale svou neocenitelnou nejsvětější Krví. Vyslyš mě, volám s povzdechem, a neodvracej ode mě svou tvář, aby nepřítel mé duše znovu s výsměchem neřekl: „Hle, zmocnil jsem se ho.“ Dej mi zde na zemi mít Tebe vždy v srdci, v mysli i na rtech; a potom žít s Tebou ve Tvém nebeském Království na věky věků. Amen.

Zdroj: kyrios.org.ua